Austrian Classics 2010

Pátek

No doháje! Je pátek 16. Dubna a já už zase jedu pozdě na náš smluvený čas srazu u „bíbísíčka“ na Želivárně, bylo to tuším někdy dopoledne, takže prostě není k údivu to, že nestíhám. Zavy už začíná být ze mě lehce nervózní, ale já přece za nic nemůžu, pitomý pražský MHD! Konečně už dorazím na místo a nakládám se společně s Lukynama do Zavyho totál brutál vytuněný káry (má tam dvě televize :D. Hmmmm, cenim!). Dneska se po cestě rozhodně nestaví, valíme si to rovnou směrem k moři, samozřejmě jen po cestě k moři, ne k moři jako k moři! My si jedeme do Alp, hory jsou daleko lepší než moře! Jedeme si totiž do místní rakouský epesní olympijský haly do Innsbrucku. Po cestě stihneme něco kolem sto až sto padesáti filmečků a videjek. Je tady výběr všeho druhu, všech chutí a všech barev. Ovšem největší kopry byly u „I Now Pronounce You Chuck and Larry“ to jsme se nasmáli celkem hrozivě! Rozhodně to není jeden z plno hodnotnějších filmů, které bych vám doporučila, nicméně stojí za to si to zčeknout, pár dobrých záseků by tam bylo! Ve finále konečně dorážíme na místo, ha, my nezabloudili, OMG nevím, netušim, nedokážu si to vysvětlit, za to může asi náhodička, nebo Zavyho přísná navigace přímo z mobilu. Teď už ale jdeme dovnitř, zvážíme a navážíme nějaký ty kila něčeho, decánko pofelíme se všema známýma tvářema a solíme si to co nejdřív pro jídlo. Jsem totál hladová, už celý dva dny jsem pořádně nechálovala. Po cca 5 minutách dorážíme na náš hustopečskej epesní hotýlek témeř na svahu, kdyby byl sníh, tak si jdeme určitě ihned zashredovat! Skoro se tím čerstvým horským vzduchem začínáme dusit, ale jsme zdatní kickboxeři, my to hecnem! Jdeme si fakt chytře pěšky dolů do centra, žije to tam o sto šest. Razíme do hospody, do pizzerie na pizzu a těstovinky, chálka skvělá, pivo dobrý! Najednou nastává ten giga problém! Jak zpátky nahoru na horu? OMG to si fakt nedáváme, nakonec se situace zase vyhrotí a vyhecuje tak, že v rámci rozcvičky si to sprintujeme z centra přímou čarou do postele. Před hotelem ještě menší foto modelingová akcička, netrvala dlouho. A cca sekundu po tom GN, my si spíme!

Sobota

Vstávání doprovází ranní nevolnost z vylézání z postele. Ta postel tady je fakt divná, vůbec mě nechce pustit pryč. Nechápu to. Snídaně je ovšem jakože luxusní! Sním fakt všechno, co je tady k mání, na nikoho už nezbude, fakt smůla, vůbec mě to ale víte co, neSštve ! Snídani doprovázely ranní mudry a s tím i naše fighters úmluva, že dneska je „smací den“ aneb dneska si to užijem! Odebíráme si to do haly, závody se rozjíždějí ve velkým stylu, je tady fakt strašlivě fighterů. Ale díky super organizátorům jde všechno podle plánu a žadný větší zmatky nenastávají. Zabíráme si VIP místa přímo na střídačce, Oh Yes! Vyhnuli jsme se tím těm otravným security manům, čekáme si každej na svý fighty, felíme si s Kosákama a neustále se na sebe smějeme! Za chvíli Pavlík bouchá a zaslouženě si vybouchává třetí místo v lightíku. Gratulujeme! Malej Lukyn začíná bouchat, bouchá, bouchá, nemá soupeře a nakonec si vybouchává super třetí místo. Taky gratulace. Ovšem to je nic oproti tomu k čemu se schyluje! Větší Lukyn jde na věc, cejtí se jako pražskej Rocky Balboa a právem, to co předvádí nemá obdoby! Epesně si tam vyšvihnul tríček z otočky s výskokem rovnou za tři. :D Jo, je to fakt giga easy, zvládne každej! :D Lukyn finálně dvakrát třetí. A dostává ode mě gratulaci s hvězdičkou! A já, já jsem „jen“ dvakrát první. :D V ženách a v juniorkách taktéž. Juchuuu, fakt boží, porazila jsem všechny a mám fakt totál radost! Svýmu jednomu poháru musím hned zlomit hlavu, omylem ho totiž házím na kovový zábradlí, no jo, demence, ale u mě se to naštěstí toleruje. :D Cesta domů se nese ve vytuhlým stylu, teda aspoň pro mě, takže nemám už moc co psát. Ještě ve finále povznesu Zavyho neskutečné, všestranné a samozřejmě brilantní schopnosti, co se týče řízení, organizování a coachingu!

Výsledky:
2x 1.místo – ženy, juniorky – Šindlerová Blanka – semicontact
2x 3.místo – Šeba Lukáš – semicontact
2x 3.místo – Svrček Lukáš
3.místo – Kocman Pavel – lightcontact

Autor: Blanka "bárbí" Šindlerová