Czech Open 2011
24. září 2011

Dne 24. září se uskutečnil mezinárodní turnaj v polokontaktních disciplínách – semi, light a formy a v disciplíně wu-shu v reprezentativní hale Aréna Sparta v Libni, který pořádal pod hlavičkou ČSFu Mirek Sobotka, hlavní sponzor svazu. Kromě stálic našeho klubu se turnaje zúčastnili i reprezentanti, které jsem přivezla z probíhajícího mistrovství Evropy WKF ve Vídni, a to Michala Němečka z našeho klubu a Sandru Maškovou s Markem Procházkou z Tiger Teamu. Turnaj v dopoledních hodinách zahájil semicontact, kde velkou pozornost na sebe upoutal náš team, který předvedl krásná nádherná úchvatná nejlepší a nejhezčí kimona – prostě jsme byli za hvězdy a sklidili jsme pochvalu od většiny přítomných.

V semáči potvrdili svěřenci Martina Zavorala, že patří k absolutní české špičce v této disciplíně a co mohli, to vyhráli. V double teamech semicontactu s prize money 400 € pro vítěznou dvojici měla nepřekvapivé finále s překvapivým výsledkem. Střetli se v něm dvojice Zavoral, Němeček, která postoupila přes britskou dvojici a Šeba, Kšanda, kteří zvítězili nad pořadatelským týmem TOP TEN team. Nebudeme zmiňovat, že obě finálové dvojice jsou z našeho klubu. Po hrubé taktické chybě Michala, Zavi dotahoval 3 body. V euforii zápasu vlastní dezorientací o skóre a nerozhodnosti rozhodčích a rychlému využití situace Kšandíkem, vteřinu před koncem zápasu obdržel rozhodující bod na hlavu. Takže Šebíku, Kšandíku, gratulace, získali jste cenný skalp. Po skončení tohoto duelu jsem nafasovala lístečky s umístěním a šli jsme si převzít jako delegace dvanáct ocenění za celou kategorii semicontact, následně jsme se šli vyfotit na připravené stupínky jako tým, se získanými trofejemi. Toto předávaní „po americkém způsobu“ (US Open) jsme pojali zábavnou formou, neboť dle našeho názoru, předávání ocenění na jednom z nejprestižnějších mezinárodních turnajů v ČR bylo nevhodné.

Po organizační stránce byl pro nás šampionát trochu zklamáním, včas nebylo dodáno rozlosování soutěže, někteří závodníci byli chybně nasazeni do jiných váhových kategorií, což mělo za následek, že se soutěž v prvním dni oproti plánu hodně protáhla. Hlavní organizátor Fritz Exenberger, president asociace WKF, však v dalších dnech již situaci trochu zvládl a soutěže běžely vcelku bez větších problémů.

V jednu hodinu odpoledne začal lightcontact, jako vždy více obsazený než semáček. I zde svěřenci Martina Zavorala co start, to medailové umístění. Svůj debut absolvoval Pavel Suchánek v kategorii +79kg veteráni, který na sebe poutal pozornost už od samého začátku, neboť mne neustále obtěžoval dotazy „Kdy už půjdu??“ a neustále se zahříval, když už na Pavlíka konečně přišla řada, tak se dostal do takového tranzu, že prvních 20 vteřin zápasu byl jak rozjetá lokomotiva, až při mírném přerušení zápasu musel zasáhnout i Zavík a svého svěřence zklidnit!!!! Neboť tímto tempem by určitě zápas na 2 x 2 minuty nevydržel. Finále si rozdal se svým sparring partnerem na tréninku Igorem Smolou, který byl do finálového zápasu nasazen, tudíž nabyl vyčerpán a Pavlík zjistil, že zápas je úplně jiná realita než trénink a obsadil druhé místo.

Po MS a ME si tímto turnajem konečně spravil chuť Mára Procházka, který na tomto turnaji odbouchal 8 kvalitních zápasů, kdy soupeři mu vítězství nedali zadarmo. Prokázal dobrou připravenost a fyzickou kondici, kdy jeho zápasy probíhali jeden za druhým, kvůli špatnému rozložení kategorií, přestože jsme se snažili jednotlivé zápasy odložit.

Po skončení celého lightového turnaje kolem 19. hodiny jsme udělali totální okupaci stolku s poháry, nechali jsme si vypsat diplomy, opět na základě lístečků a pavouků a šli jsme si udělat přes celou halu společnou fotku na stupně vítězů.

Tento turnaj můžeme z našeho hlediska zhodnotit, co závodník, to placka.

Autor reportáže: Jarka Němečková